Rambamova předmluva k Mišne Tora. Český překlad v podobě výňatků.
Překlad vychází z anglického vydání rabího Elijahu Tougera – Mishneh Torah, Moznaim.
Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 14. 2. 2025
„… jménem Hospodina, Boha celého světa.“ (Berešit [1. Mojžíšova] 21:33, Sidon)
„Budu-li dohlížet na všechny příkazy [micvot] tvé, pak nebudu zahanben.“ (Tehilim [Žalmy] 119:6, Fischl)
Veškerá micvot, která byla dána Mošemu na hoře Sinaj, byla dána včetně vysvětlení, jak to vyplývá odtud: „dám ti kamenné desky, nauku [Tóru] a přikázání [micvu] …“ (Šemot [2. Mojžíšova] 24:12).
„Naukou [Tórou]“ je myšlena tzv. Psaná Tóra (Tóra še-bichtav), „přikázáním [micvou]“ je myšleno vysvětlení k ní. Bůh nám tedy přikázal zachovávat „nauku [Tóru]“ v souladu s „přikázáním [micvou]“. „Přikázáním [micvou]“ se tedy myslí Ústní Tóra (Tóra še-beal pe).
Moše rabejnu (náš učitel Mojžíš) sám osobně zapsal celou Tóru předtím než zemřel. Každému z kmenů dal po jednom svitku Tóry (sefer Tóra) a jeden svitek Tóry uschoval také do truhly na svědectví, jak se píše: „Vložte ji [svitek Tóry] po straně truhly smlouvy Hospodina, vašeho Boha, a bude ti tam za svědka.“ (Devarim [5. Mojžíšova] 31:26, Sidon)
„Přikázání [micvu]“, čímž je myšleno vysvětlení Tóry, ovšem nezapsal. Pouze ji [ústně] nařídil starším (zekenim), Jehošuovi a celému Izraeli, jak je psáno: „Každé slovo hleďte konat tak, jak vám je přikazuji, …“ (Devarim [5. Mojžíšova] 13:1, Sidon). Odtud tedy Ústní Tóra.
Ačkoliv Ústní Tóra nebyla zapsána, Moše rabejnu jí celou pomocí výuky předal sedmdesáti starším, kteří byli členy jeho soudního dvora (bejt din). Elazar, Pinchas a Jehošua obdrželi (kiblu) [ústní] tradici od Mošeho.
Moše předal Ústní Tóru Jehošuovi (ve-Lihošua masar Tora še-beal pe), jelikož to byl jeho hlavní žák, a přikázal mu, aby ji předal dále.
Podobně také Jehošua celý svůj život vyučoval Ústní Tóru. Mnoho starších přijalo tradici od něj. Eli obdržel tradici od starších a Pinchase. Šemuel obdržel tradici od Eliho a jeho soudního dvora. David obdržel tradici od Šmuela a jeho dvora.
Achija ha-Šiloni byl jedním z těch, kteří zažili východ z Micrajim (Egypta). Byl to levita, který [na vlastní uši] slyšel Mošeho [vyučovat]. V dobách Mošeho však byl nízkého postavení. Později obdržel tradici od Davida a jeho soudního dvora.
Elijahu obdržel tradici od Achija ha-Šiloni a jeho soudního dvora. Eliša obdržel tradici od Elijahu a jeho dvora.
Kněz Jehojada obdržel tradici od Elišy a jeho soudního dvora. Zecharja obdržel tradici od Jehojady a jeho dvora. Hošea obdržel tradici od Zecharja a jeho dvora. Amos obdržel tradici od Hošey a jeho dvora. Ješaja obdržel tradici od Amose a jeho dvora. Micha obdržel tradici od Ješaja a jeho dvora. Joel obdržel tradici od Micha a jeho dvora. Nachum obdržel tradici od Joela a jeho dvora. Chavakuk obdržel tradici od Nachuma a jeho dvora. Cefanja obdržel tradici od Chavakuka a jeho dvora.
Jirmeja obdržel tradici od Cefanja a jeho soudního dvora. Baruch ben Nerija obdržel tradici od Jirmeja a jeho dvora. Ezra a jeho dvůr obdrželi tradici od Barucha ben Nerija a jeho dvora.
Členům Ezrova soudního dvora se říká Anšej keneset ha-gedola (Muži velkého shromáždění). Patřili k nim: Chagaj, Zecharja, Malachi, Danijel, Chananja, Mišael, Azarja, Nechemja ben Chachalja, Mordechaj, který byl odborníkem na jazyky (Bilšan), Zerubavel a mnoho dalších učenců (chachamim), kterých bylo celkem 120 starších.
Poslední [přeživší] člen této skupiny byl Šimon ha-Cadik. Patřil do skupiny těchto 120 starších a Ústní Tóru obdržel od nich všech. Sloužil také jako velekněz (kohen gadol) po Ezrovi.
Antigonos ze Socho a jeho soudní dvůr obdrželi tradici od Šimona ha-Cadika a jeho dvora.
Josej ben Joezer z Cerejda a Josef ben Jochanan z Jerušalajim a jejich soudní dvůr obdrželi tradici od Antigonose a jeho dvora. Jehošua ben Perachja a Nitaj z Arbel a jejich dvůr obdrželi tradici od Josej ben Joezer a Josefa ben Jochanana a jejich dvora. Jehuda ben Tabaj a Šimon ben Šatach a jejich dvůr obdrželi tradici od Jehošuy ben Perachja a Nitaje z Arbel a jejich dvora. Šemaja a Avtaljon, kteří byli gerej ha-cedek (dosl. „spravedliví konvertité“, ale někteří učenci vysvětlují, že to byli ve skutečnosti jejich předkové, kdo konvertovali), a jejich dvůr obdrželi tradici od Jehudy a Šimona a jejich dvora.
Hilel a Šamaj a jejich soudní dvůr obdrželi tradici od Šemaja a Avtaljona a jejich dvora. Raban Jochanan ben Zakaj a rabi Šimon, který byl synem Hilela ha-Zaken, obdrželi tradici od Hilela a Šamaje a jejich dvora.
Raban Jochanan ben Zakaj měl pět žáků (talmidim), kteří byli velcí učenci a obdrželi tradici od něj. Byli to tito: rabi Eliezer ha-Gadol, rabi Jehošua, rabi Josej ha-Kohen, rabi Šimon ben Netanel, rabi Elazar ben Arach. Rabi Akiva ben Josef obdržel od rabího Eliezera ha-Gadol. Josef, jeho otec, byl ger cedek.
Rabi Jišmael a rabi Meir, který byl synem ger cedek, obdrželi tradici od rabího Akivy. Rabi Meir a jeho současníci (ve-chaverav) obdrželi tradici také od rabího Jišmaele.
Mezi současníky rabího Meira byli: rabi Jehuda, rabi Josej, rabi Šimon, rabi Nechemja, rabi Elazar ben Šamua, rabi Jochanan ha-Sandelar, Šimon ben Azaj a rabi Chananja ben Teradjon.
Podobně také současníci rabího Akivy obdrželi tradici od rabího Eliezera ha-Gadol. Mezi současníky rabího Akivy řadíme: rabi Tarfon, jenž byl učitelem rabího Josej ha-Gelili, rabi Šimon ben Elazar a rabi Jochanan ben Nuri.
Raban Gamliel ha-Zaken obdržel tradici od svého otce, rabana Šimona, který byl synem Hilela ha-Zaken. Jeho syn, raban Šimon [ben Gamliel první], obdržel tradici od něj. Jeho syn, raban Gamliel [z Javne], obdržel tradici od něj, a jeho syn, raban Šimon [ben Gamliel druhý], obdržel tradici od něj.
Rabi Jehuda, který byl synem rabana Šimona [ben Gamliel druhý] a kterému říkáme rabejnu ha-Kadoš (náš svatý učitel), obdržel tradici od svého otce, dále také od rabího Elazara ben Šamua a dále od rabana Šimona a jeho současníků.
Rabejnu ha-Kadoš zhotovil Mišnu. Od dob Mošeho rabejnu až do dob rabejnu ha-Kadoš ovšem nebylo žádného [uceleného] zápisu, který by sloužil k veřejnému vyučování Ústní Tóry. V předešlých pokoleních bylo pouze zvykem, že si každý představitel soudního dvora (roš bejt din) či prorok (navi) v dané době (ha-dor) sám opatřoval své vlastní [soukromé] poznámky, s jejichž pomocí pak později vyučoval ústně to, co mu bylo předáno prostřednictvím jeho učitelů (rabínů). A stejně tak i běžní lidé, nakolik byl kdo schopen, si vedli své vlastní zápisky o tom, jakého vysvětlení Tóry a zákonů (halachot) se jim dostalo, včetně všech nových věcí, které byly vyvozeny za jejich časů v souvislosti s tím, co Ústní Tóra nezmiňuje přímo, ale co je odvozeno pomocí třinácti pravidel [výkladu Tóry (šeloš esre midot)], přijal-li to některý nejvyšší soud [, tedy tzv. sanhedrin (bejt din ha-gadol)].
Takto tomu bylo až do časů rabejnu ha-Kadoš. Ten totiž sesbíral veškeré učení (kol ha-šemuot), zákony (dinim) a vysvětlení (bejurim) spolu s komentáři (pejrušim), které byly slýchány [již] od Mošeho rabejnu a které v každé době vyučovaly příslušné soudní dvory v souvislosti s celou Tórou. A z toho všeho [pak] zhotovil Mišnu. Veřejně ji vyučoval učence (chachamim), až byla [Mišna] vyjevena celému Izraeli, takže si ji mohl kdokoliv opatřit. Židé ji pak dále všude rozšiřovali, takže Ústní Tóra nemůže být v Izraeli nikdy zapomenuta.
Co [tedy nakonec] rabejnu ha-Kadoš přimělo k zavedení tohoto nového způsobu, že se rozhodl nepokračovat ve stejné zvyklosti [, jak to doteď dělali jeho učitelé před ním]? Protože se stal svědkem toho, jak žáků (talmidim) neustále ubývá a přibývá nových starostí, jak se Římská říše (malchut Romi) roztahuje po celém světě a sílí, zatímco Izrael bloudí a je [stále víc a víc] rozptylován do nejzazších konců světa. Za tímto účelem byl tedy zhotoven jednotný zápis, který se stane snadno dostupným všem a bude umožňovat rychlé připomenutí, aby nic z toho neupadlo v zapomnění. Po celý svůj život pak [rabejnu ha-Kadoš] a jeho soudní dvůr vyučovali lid [touto] Mišnou.
Tito jsou tedy oni věhlasní učenci, kteří byli součástí soudního dvora rabejnu ha-Kadoš a kteří obdrželi tradici od něj: jeho [dva vlastní] synové, Šimon a Gamliel, rabi Afes, rabi Chanina ben Chama, rabi Chija, Rav, rabi Janaj, Bar Kapara, Šemuel, rabi Jochanan, rabi Hošaja. Tisíce a desetitisíce dalších učenců obdrželo tradici [od rabejnu ha-Kadoš] spolu s těmito věhlasnými učenci.
Ačkoliv všech těchto jedenáct učenců uvedených výše obdrželo tradici prostřednictvím rabejnu ha-Kadoš a [všichni] stáli v jeho učebně (be-midrašo) [, jsou mezi nimi jisté rozdíly]: rabi Jochanan byl [tou dobou] méně vyznamný, později se stal žákem rabího Janaje a učil se u něj. Obdobně také Rav obdržel tradici od rabího Janaje a Šemuel obdržel tradici od rabího Chaniny ben Chamy.
Rav zhotovil [knihy] Sifra a Sifrej k ozřejmění zdrojů, ze kterých vychází Mišna (ikerej ha-Mišna). Rabi Chija zhotovil [knihu zvanou] Tosefta k ozřejmění témat, jež se v Mišně probírají (injenej ha-Mišna). Rabi Hošaja a Bar Kapara zhotovili Barajtot, aby lépe objasnili slova Mišny (divrej ha-Mišna). Rabi Jochanan zhotovil jeruzalémský Talmud (ha-gemara ha-Jerušalmit) v zemi Izrael (erec Jisrael) přibližně tři sta let po zničení Chrámu (churban ha-bajit).
Mezi věhlasnými učenci, kteří přijali tradici od Rava a Šemuela byli: rav Huna, rav Jehuda, rav Nachman a rav Kahana. Mezi věhlasnými učenci, kteří přijali tradici od rabího Jochanana byli: Raba bar Bar Chana, rav Ami, rav Asi, rav Dimi a rav Avin.
Mezi učence, kteří přijali tradici od rava Huny a rava Jehudy, patřili Raba a rav Josef. Mezi učence, kteří přijali tradici od Raby a rava Josefa, patřili Abaje a Rava. Oba rovněž přijali tradici také od rava Nachmana. Učenci, kteří přijali tradici od Ravy, byli rav Aši a Ravina. Mar bar rav Aši obdržel tradici od svého otce, rava Ašiho, a od Raviny.
Od rava Ašiho zpět k Mošemu rabejnu, blahé paměti, tedy je čtyřicet pokolení:
… [Rambam zde vyjmenovává řetězec předávání Tóry čítající čtyřicet pokolení – doplníme si později] …
Je tedy zřejmé, že veškeré poznání pochází od ha-Šem, Boha Izraele.
Všichni výše uvedení učenci byli ve svých pokoleních vůdci (gedolej ha-dorot). Nalezneme mezi nimi jak představitele škol (rošej ješivot), tak exilarchy (rošej galujot) nebo např. členy velkého sanhedrinu (sanhedrin gedola). V každém pokolení mezi nimi byly tisíce a desetitisíce jednotlivců, kteří naslouchali jejich učení.
Ravina a rav Aši byli posledním pokolením učenců Talmudu (sof chachmej ha-gemara).
Rav Aši zhotovil babylónský Talmud (ha-gemara ha-bavlit) v erec Šinar (Babylónii) zhruba sto let poté, co rabi Jochanan zhotovil jeruzalémský Talmud (ha-gemara jerušalmit). K záměrům obou talmudů patří: vysvětlit slova Mišny, proniknout do jejího hlubšího obsahu a také zaznamenat všechno nové, co se událo a co který soudní dvůr přijal od dob rabejnu ha-Kadoš až do zhotovení Talmudu.
Teprve až z obou těchto Talmudů, Tosefty, Sifry a Sifre lze vyvozovat [poznání o tom], co je zakázáno (ha-asur) a co dovoleno (ha-mutar), co je nečisté (ha-tame) a co čisté (ha-tahor), kdy se člověk provinil a kdy je naopak zproštěn viny, co neplatí (ha-pasul) a co platí (ha-kašer) tak, jak je to zaznamenáno [v tradici řetězce předávání Tóry] ústně jeden od druhého [až přímo] k ústům Mošeho rabejnu, který tak slyšel [prostřednictvím Božího hlasu] na Sinaji.
Dále [výše uvedené zdroje] pojednávají o tom, co bylo ustanoveno učenci (chachamim) a proroky (neviim) za účelem „ohradit Tóru plotem“ (laasot sejag la-Tora) v každém jejich pokolení, jak to učil již Moše: „Dodržujte má nařízení [ušmartem et mišmarti]“ (Vajikra [3. Mojžíšova] 18:30, Sidon), [čemuž lze rozumět i takto]: „Opatřete má nařízení zábranami [asu mišmeret le-mišmarti]“.
Stejně tak [tyto zdroje] pojednávají o zvycích (ha-minhagot) a nařízeních (ha-takanot), které v každém pokolení buďto ustanovil anebo se jimi řídil příslušný nejvyšší soudní dvůr v dané době (bejt din šel oto ha-dor). Je zakázáno se od těchto usnesení odchylovat, jak se také píše: „a od slova, které ti povědí, neuhni vpravo ani vlevo“ (Devarim [5. Mojžíšova] 17:11, Sidon).
Dále [tyto zdroje] zahrnují ustanovení (mišpatim) a zákony (dinim), které [sice předtím] nebyly známy, jelikož jsme je v dobách Mošeho neobdrželi, ale rozhodl o nich [teprve] až [pozdější nejvyšší] soud (bejt din šel oto ha-dor) poté, co [řádně] zasedl a probral danou věc v souladu s [třinácti] pravidly výkladu Tóry (midot še-ha-Tora nidrešet bahen) a jejich členové (zekenim) [tehdy] společně seznali a rozhodli (ufaseku), že takový má být [v dané věci podle pravidel Tóry] zákon (ha-din). Rav Aši zaznamenal všechny tyto věci od dob Mošeho rabejnu až do své doby v Talmudu.
Učenci Mišny [po sobě] zanechali i další spisy, které blíže objasňují slova Tóry. Rabi Hošaja, který byl žákem rabejnu ha-Kadoš (Rebi), napsal vysvětlení ke knize Berešit (1. Mojžíšova). [Pozn.: tzv. Berešit raba.] Rabi Jišmael opatřil [Tóru] vysvětlením od „A toto jsou jména“ (Šemot [2. Mojžíšova] 1:1, Sidon) až po konec Tóry. Tomuto vysvětlení [komentáři] říkáme Mechilta. Také rabi Akiva napsal [svou] Mechiltu. [Pozn.: Která je však v současnosti známá jako „Mechilta de-rabi Šimon bar Jochaj“.] A také další učenci po nich napsali tzv. Midrašim. Všechna tato díla [ovšem] vznikla ještě před zhotovením babylónského Talmudu. [Pozn.: Z tohoto důvodu se o ně tedy neopíráme, pokud jde o závaznou halachu, ale opíráme se o Talmud, Tosefta, Sifra a Sifre.]
Tudíž Ravina, rav Aši a jejich současníci představují poslední pokolení velkých učenců Izraele, kteří zapsali Ústní Tóru.
Naposledy změněno: 14. 2. 2025